Petr Klempa je lektorem a Fujifilm specialistou. Pamatuji si, jak mi před rokem napsal soukromou zprávu na Facebooku, aby se mě pozeptal na techniku Fujifilm a možnosti spolupráce. Doporučila jsem mu, aby hlavního manažera oslovil s nabídkou na spolupráci. Tušila jsem, že by se jim mohl člověk jako je Petr, hodit. Vyšlo to a Petr začal na podzim roku 2016 pracovat na pozici promotéra. Na pár akcích jsem mu ještě stihla dělat „šéfovou“. Petrovo nadšení ve Fujifilmu vyvolalo zájem a nahrálo jim do karet.

X-perience Academy, kterou jsem ve Fujifilmu založila, a pod kterou se konají všechny možné workshopy a kurzy, dostala novou tvář, která se dnes a denně věnuje jejímu naplňování a zlepšování. Vedle této záslužné činnosti je Petr lifestyle fotografem, který má schopnost dokonale zachytit atmosféru okamžiku. Je precizní, pracovitý, a právě pro tyto hodnoty si jej nesmírně vážím a jsem ráda, že je prvním fotografem, se kterým zahajujeme naše rozhovorové portfolio.

Petře, co pro tebe bylo důvodem k přechodu na Fujifilm?

Kdybych měl odpovědět co nejstručněji, řeknu jen: X100. Pár značek jsem už poznal. Koketoval jsem s Olympusem, Panasonicem a samozřejmě s Canonem a Nikonem. První dvě značky mají kompaktní foťáky, druhý dvě značky mají zase „pořádnou“ obrazovou kvalitu. A Fujifilm? Ten má obojí, a to je pro mě důležitý. Pořádnej výstup v malým těle.

A u toho to ani zdaleka nekončí. Ten hlavní důvod totiž spočívá v tom, že mi „Fujina“ šetří čas. A to z jednoho prostýho důvodu, kterej dokážu rozvést ve třech bodech. Nemám proostřený snímky, to zaprvé. Vzhledem k tomu, že hned vidím expozici v hledáčku, tak mačkám spoušť až v momentu, kdy mám naprostou jistotu, že fotka nepůjde do koše a do třetice, nemám oranžový obličeje. Fujina má prostě skvělý barvy a když tohle všechno shrnu, ve výsledku jde  o to, že strávím mnohem míň času u počítače a i focení samo o sobě probíhá mnohem rychleji. A to je taky velkej bonus – čím míň necháš modela čekat, tím líp se vám pak spolupracuje.

Na jaký fotíš fotoaparát a proč?

Fotím na sérii X-T. Začínal jsem s X-T1 a nedávno jsem přešel na X-T2. Pravdou je, že je mezi X-T1 a X-T2 opravdu propastnej rozdíl a jsem rád, že dvojku mám.

Normálně bych asi vystačil s X100, kterou jsem zmiňoval na začátku, ale vzhledem k tomu, že se fotkou snažím živit, tak občas prostě potřebuju jiný ohnisko, a navíc se snažím dělat i do videa, takže nejen proto je pro mě X-T2 naprosto jasnou volbou.

Kdybych chtěla fotit portréty a rozhodovala se pro jeden objektiv, jaký bys mi doporučil?

To je dost složitá otázka. Popravdě ti s tím nedokážu moc poradit, dokud nebudu znát tvoje oblíbený ohnisko, nebo alespoň tvou představu o ideálním portrétu. Protože ačkoliv se obecně portrétním sklem označuje ohnisko od padesáti výš, tak třeba já fotím portréty i na 24 mm. A tím myslím po přepočtu na FF. Můžu říct jen to, že když sáhneš po XF objektivech od „Fuji“, tak tě nezklamou. A na tobě už je pak jen volba správného ohniska.

Sám fotíš portréty a lifestyle, na jaké ohnisko fotíš nejčastěji?

Já osobně preferuju 24 mm a 35 mm na FF. Konkrétně teda 16 mm a 23 mm ve verzích F1.4 v tom, co Fuji nabízí. Prostě miluju širší záběr a mám potřebu pracovat s prostředím. To je pro mě hrozně důležitý.

A vůbec, co tě baví na focení holek?

Popravdě – ono to vůbec není o focení holek. Fotím rád lidi obecně, ať už jsou to holky nebo ne. Problém je v tom, že holky se na rozdíl od chlapů prostě chtěj fotit. A tak mám portrétů s holkama nejvíc. Když do toho zapojím fakt, že fotím hlavně to, co mám v okolí a uvědomím si, že mám vlastně víc kamarádek, než kamarádů, tak se pak dostávám k jádru věci. Abych to ale ozřejmil – vlastně mi nejde o toho člověka jako takovýho. Jde mi o jeho emoce, vizuál a to, co tyhle vjemy dokážou v lidech vzbudit, když se na ty fotky dívají.

Dlouho jsem se hledal v tom, co chci svojí fotkou vlastně říct a vlastně jsem se hledal ještě docela nedávno. Dneska už to konečně vím, a tak postupně začínám dávat svým fotkám smysl. Pomalu to přestávají být jen hezký obrázky, postupně jim začínám dávat i význam. A za to jsem moc rád. Jenom na to musím pomalu a nemůžu svůj brand změnit ze dne na den. No a jestli tam bude holka, nebo pes – to je už úplně jedno.

Když řeknu, že jsem portrét ještě nikdy nefotila a chci s tím začít, co budou tvé první rady, které mi pomohou v mých začátcích?

Jako první bych asi řekl něco jako „Super, hodně štěstí“. A pak bych řekl něco jako „Inspiruj se, ale dělej si to po svým.“. Podle mě chce fotka, stejně jako jakýkoliv jiný „umění“, svůj čas a hlavně klid. A zezačátku fakt nejde o to, na co to fotíš, jak máš nastavenej foťák, nebo jakýho máš modela. Důležitý je jen tvoje oko – jak vnímáš scénu a co se ti líbí. A pak je to prostě už jen o tom fotit a zkoušet. Hledat sebe sama. Takhle to vnímám já už jen proto, že to vidím neustále u sebe. Pořád se vyvíjím a myslím si, že člověk, jak jde s věkem, tak s ním jde společně i jeho fotka.

Dneska jsi součástí Fujifilm týmu v Čechách, co je vlastně tvojí prací?

U českýho zastoupení Fujifilmu mám na starost celou X-perience Academy. Což je projekt zabývající se pořádáním kurzů a workshopů ve spolupráci s našimi VIP a X fotografy v republice. Nejde o nějakou šílenou firemně obchodní strategii, ale opravdu o to něco lidi naučit, pomoct jim, vzdělat je. Ne však nudnou teorií, ale tou správnou praxí. Proto se projekt jmenuje X-perience Academy – účastníci si z kurzů odnáší zkušenosti z focení s profesionály. Ať už jde o profesionální modelky, fotografy, nebo techniku.

Dokonce už můžu prozradit, že zrovna pracujeme na novým webu pro tenhle projekt. Nejenom díky tomu to chci posunout na novej level. Plánuju nový koncepty workshopů v českým, ale i zahraničním terénu s novýma tvářema český fotky. Takže na to se moc těším.

Proč je podle tebe důležité, aby lidi chodili na kurzy a workshopy?

Jak jsem se zmiňoval o tom, že kdybys teď začínala s focením portrétů, tak bych ti doporučil fotit a mít na to klid a čas – tak tohle s tím souvisí. Na fotku by se sice nemělo nijak tlačit, ale inspirovat se a učit se od nejlepších tě hodně posune dopředu. A my máme v rámci naší akademie spoustu profesionálů, kteří jsou otevření tomu se podělit o zkušenosti, který sbírali roky. A popravdě – kdyby mi někdo takovej věnoval, byť jen hodinu času v době, kdy jsem začínal, tak mě to posune mílovým krokem. Jak říká jeden z našich X fotografů, Michal Krause, „Já ti klidně ukážu a nabídnu všechno co znám a umím. A jestli oba vyfotíme stejnou scénu a tvoje fotka bude lepší, tak je to už prostě jenom můj problém, protože ty jsi to dokázal líp využít.“.

Fujifilm má svoji komunitu, v čem je podle tebe jiná než všechny ostatní a proč je dobré být její součástí?

Je fakt, že Fujifilm komunita je opravdu jedinečná, vlastní. Myslím si, že je to daný tím, kdo ji začal tvořit. A to, kdo ji začal tvořit, je zase daný tím, co je X series zač. Nevím, jak bych to mohl správně vysvětlit – s „Fujinou“ prostě fotí jiný lidi. Když vedle sebe postavím profesionála s Canonem a profesionála s „Fujinou“, tak uvidím rozdíl asi hned. Ten s „Fujinou“ bude totiž víc vysmátej (a tím nechci říct to, že Fujifilm je lepší). Víc bych to asi nerozváděl, ať si v tom každej najde to svý.

Mrkni na Petrův web a sociální sítě: 

Autor článku: Romana Marie Jokelová